16. 12. 2024
Právo
Jaroslav Denemark
Dlužník s věřitelem uzavřeli dohodu o prominutí dluhu, v které bylo stanoveno, že věřitel dlužníkovi promíjí část dluhu s tím, že dlužník se pokusí udělat vše proto, aby odvrátil hrozící úpadek a mohl tak splácet další pohledávky, které měl věřitel za dlužníkem. Zároveň v dohodě o narovnání byla obsažena rozvazovací podmínka, dle které se prominutý dluh „obnovuje“ v případě, že bude vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka. Rozhodnutí o úpadku bylo později skutečně vydáno a věřitel do insolvenčního řízení přihlásil původně prominuté pohledávky. Ty dlužník ale popřel s odůvodněním, že již prominuté pohledávky nelze „obnovit“. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 29 ICdo 59/2023 ze dne 30. 7. 2024 nicméně uvádí, že prominutí dluhu je čistě na libovůli věřitele a je to bezpochyby právním jednáním „ve prospěch dlužníka“. Je tedy na vůli věřitele, zda bude právní jednání vázat na odkládací podmínku nebo naopak na podmínku rozvazovací, při jejímž splnění zaniknou účinky prominutí dluhu ex nunc a dluh se „znovu obnoví“.