23. 9. 2024
Právo, Rady a tipy
Jaroslav Denemark
Ve svém rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2294/2023 ze dne 12. 6. 2024 se Nejvyšší soud vyslovil k povinnosti nájemce dle § 2214 o.z. oznámit pronajímateli vadu pronajaté věci, kterou má pronajímatel odstranit, a to hned poté, kdy ji zjistí nebo kdy ji při pečlivém užívání věci zjistit mohl. V případě, že nájemce tuto svou povinnost nesplní, není pronajímatel v zásadě povinen vadu pronajímané věci odstranit a případně se nájemce nemůže dovolávat svých práv vyplývajících z § 2208 o.z. Dle Nejvyššího soudu je ale tato povinnost nájemce přímo spojena s povinností pronajímatele dle § 2205 písm. b) o.z., dle které má pronajímatel pronajatou věc udržovat v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata. Pokud tedy nájemce vadu pronajaté věci neoznámí, pronajímatel nemá povinnost vadu odstranit. Výjimkou ale podle Nejvyššího soudu je, pokud se pronajímatel o vadě pronajaté věci dozvěděl sám nebo se o ní dozvědět mohl a měl. V takovém případě je již notifikační povinnost nájemce zbytečná, resp. vyprázdněná, protože účel § 2205 písm. b) o.z. může být naplněn již bez dalšího přičinění nájemce. V tomto smyslu je pro praxi významný závěr Nejvyššího soudu, že i práva nájemce dle § 2208 o.z. můžou být ze strany nájemce uplatněna, aniž by byla splněna notifikační povinnost o vadě pronajaté věci, za předpokladu, že pronajímatel se o vadě věci dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) jiným způsobem.
