Výklad pojmu „prostor“

Výklad pojmu „prostor“

Předmětem rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 674/2024, ze dne 24. 9. 2024 byl výklad pojmu „prostor“. Dle § 2302 odst. 1 o.z. platí, že ustanovení pododdílu 3, oddílu 3, Dílu 2, Hlavy II o.z. (zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání) se vztahují na nájem „prostoru nebo místnosti (…)“, přičemž pojem „prostor“ není zákonem definován. V projednávaném případě ale bylo vymezení pojmu „prostor“ klíčové, když jeho předmětem byla výpověď smlouvy o nájmu pozemků, na nichž byl zřízen lyžařský vlek. Výpověď z této nájemní smlouvy byla dána v souladu s § 2309 písm. a) o.z., tj. za použití ustanovení, které se vztahuje výlučně k nájmu prostor sloužících k podnikání. Nižší soudy nicméně konstatovaly, že takto daná výpověď neobstojí, když pronajaté pozemky nevyhovují definici prostoru, jelikož „nebyly seznatelné a ohraničené v terénu.“ Dle soudů nižší instance se tak jednalo o běžným nájem pozemků dle § 2201 a násl. o.z. Nejvyšší soud ČR se s definicí soudů nižší instance ale neztotožňuje. Odkazuje předně na § 506 o.z., dle kterého je součástí pozemku prostor nad i pod povrchem, z čehož vplývá, že prostor nemusí být pouze prostorově oddělená část budovy. Znění § 2302 o.z. pak neoznačuje prostor jako něco uzavřeného nebo znatelně vymezeného a není proto dle Nejvyššího soudu ČR vyloučeno, „aby prostorem sloužícím k podnikání byl prostor, který netvoří vybudovanou část věci.“ Nejvyšší soud ČR pak uzavírá, že prostor je součást nemovité věci, kdy ale prostorové vymezení vůči okolí není pojmovým znakem prostoru a prostor se tedy může nacházet i mimo budovu a jeho hranice nemusí být zjevná.